Vyber zemi: | Česká republika |
V 3 lige by som nemala s tkymto timom asi sancu(563).
Ok. Tak to jo...
Tak pouštěj pesničku, sepisuju report z dnešního vítězného zápasu a ráno brzo vstávám na přehlídku. Bude to náročný a předpokládám, že přijdu až nedělní ráno - pokud se nám to povede a postoupíme na celostátní přehlídku...
Tak pouštěj pesničku, sepisuju report z dnešního vítězného zápasu a ráno brzo vstávám na přehlídku. Bude to náročný a předpokládám, že přijdu až nedělní ráno - pokud se nám to povede a postoupíme na celostátní přehlídku...
No. Tak teď už je to jedno... Píšu report...
HC INDIANHROM – HC ALIGÁTOŘI ZNOJMO 3:1 (1:0, 0:0, 2:1), střely 36:24
Z posledních čtyř utkání - z toho třikrát hraných na ledě soupeře – vytěžili hromničtí Indiáni pouhé tři body. A bez zajímavosti není, že ty tři body nejsou zrovna z toho jediného domácího zápasu, jak by se dalo předpokládat, ale paradoxně právě z venkovních zápasů, které hned ve dvou případech končily samostatnými nájezdy. A tak chtěli domácí po delší pauze mimo své ledové Pueblo, opět fanoušky potěšit nějakým dalším, potřebným přísunem bodů za domácí vítězství.
Ale do cesty se jim postavil nelehký soupeř a to, znojemští Aligátoři. Ti přijeli povzbuzeni poslední domácí výhrou a chtěli určitě všem ukázat, že po hrůzném šestizápasovém bodovém půstu, pomalu nabírají druhý dech a začínají tak opět cenit své krokodýlí zuby.
Ale domácí se tím nenechali zaskočit a už ve třetí minutě první třetiny, se poprvé měnilo skóre, když se trefil Marcel Zwinger. Indiáni od počátku vycházeli ze zabezpečené obrany a vyráželi do nebezpečných protiútoků, což se jim také nakonec po celý zápas vyplatilo. Přesto se po první brance dlouho skóre neměnilo a to především díky hostujícímu brankáři Lee Maurerovi, který si hned od začátku tak řekl, o první hvězdu zápasu.
Vypadá to, že už si v hlavě srovnal své pochybení při porušení životosprávy a že se tak opět může těšit, důvěry nejen trenérů, ale i fanoušků.
Ve druhé třetině Aligátoři přidali na ofenzivě a vyrazili na lov Indiánů. Jejich ostré zuby však stále míjely své cíle a to i díky, do té doby stále bezchybnému domácímu brankáři, Marjanu Rojcovi. A tak po krokodýlí bezzubé druhé třetině, svítilo na světelné tabuli, stále jen hubených jedna nula.
Ani ve třetí třetině, hosté neustoupili ze svého útočného pojetí a to se jim vzápětí také konečně vyplatilo, když vyrovnávací branku zařídil, Boris Andr. Po téhle brance znojemští ožili a byl jich doslova plný led. A snad by i nějakou branku záhy přidali, kdyby se mladý a přemotivovaný finský bek, Pasi Riihiaho, nedopustil zbytečného krosčeku na jednoho z domácích hráčů. Však si za tuhle nedisciplinovanost vyslechl od svého chlebodárce Karlose, nejedno nepěkné slovo. Obzvlášť, když pak jeho tým z tohohle oslabení inkasoval. Domácí byli před brankou v této početní převaze hodně důslední a i přes protesty hostů, byla nakonec branka připsána kapitánovi, Irvaldu Strupisovi, který si tak letos připisuje už svou devátou branku.
Hosté cítili křivdu a rozhodně se nehodlali vzdát. Stále ještě pomýšleli na to, že by se jim náramně hodilo, odvézt si nějakej ten bod. A tak to zkusili dvě minuty před koncem zápasu,
s hrou bez brankáře. Jenže celé to trvalo pouhých devět vteřin. V té chvíli hosté nezvládli buly a do jejich prázdné brány, se ránou přes celé hřiště trefuje Filippo Blondey. Vyprodaný stadión vybuchl nadšením a nepřetržitým potleskem a skandováním, pak až do závěrečné sirény, děkoval svým hráčům za velmi důležité body.
Z posledních čtyř utkání - z toho třikrát hraných na ledě soupeře – vytěžili hromničtí Indiáni pouhé tři body. A bez zajímavosti není, že ty tři body nejsou zrovna z toho jediného domácího zápasu, jak by se dalo předpokládat, ale paradoxně právě z venkovních zápasů, které hned ve dvou případech končily samostatnými nájezdy. A tak chtěli domácí po delší pauze mimo své ledové Pueblo, opět fanoušky potěšit nějakým dalším, potřebným přísunem bodů za domácí vítězství.
Ale do cesty se jim postavil nelehký soupeř a to, znojemští Aligátoři. Ti přijeli povzbuzeni poslední domácí výhrou a chtěli určitě všem ukázat, že po hrůzném šestizápasovém bodovém půstu, pomalu nabírají druhý dech a začínají tak opět cenit své krokodýlí zuby.
Ale domácí se tím nenechali zaskočit a už ve třetí minutě první třetiny, se poprvé měnilo skóre, když se trefil Marcel Zwinger. Indiáni od počátku vycházeli ze zabezpečené obrany a vyráželi do nebezpečných protiútoků, což se jim také nakonec po celý zápas vyplatilo. Přesto se po první brance dlouho skóre neměnilo a to především díky hostujícímu brankáři Lee Maurerovi, který si hned od začátku tak řekl, o první hvězdu zápasu.
Vypadá to, že už si v hlavě srovnal své pochybení při porušení životosprávy a že se tak opět může těšit, důvěry nejen trenérů, ale i fanoušků.
Ve druhé třetině Aligátoři přidali na ofenzivě a vyrazili na lov Indiánů. Jejich ostré zuby však stále míjely své cíle a to i díky, do té doby stále bezchybnému domácímu brankáři, Marjanu Rojcovi. A tak po krokodýlí bezzubé druhé třetině, svítilo na světelné tabuli, stále jen hubených jedna nula.
Ani ve třetí třetině, hosté neustoupili ze svého útočného pojetí a to se jim vzápětí také konečně vyplatilo, když vyrovnávací branku zařídil, Boris Andr. Po téhle brance znojemští ožili a byl jich doslova plný led. A snad by i nějakou branku záhy přidali, kdyby se mladý a přemotivovaný finský bek, Pasi Riihiaho, nedopustil zbytečného krosčeku na jednoho z domácích hráčů. Však si za tuhle nedisciplinovanost vyslechl od svého chlebodárce Karlose, nejedno nepěkné slovo. Obzvlášť, když pak jeho tým z tohohle oslabení inkasoval. Domácí byli před brankou v této početní převaze hodně důslední a i přes protesty hostů, byla nakonec branka připsána kapitánovi, Irvaldu Strupisovi, který si tak letos připisuje už svou devátou branku.
Hosté cítili křivdu a rozhodně se nehodlali vzdát. Stále ještě pomýšleli na to, že by se jim náramně hodilo, odvézt si nějakej ten bod. A tak to zkusili dvě minuty před koncem zápasu,
s hrou bez brankáře. Jenže celé to trvalo pouhých devět vteřin. V té chvíli hosté nezvládli buly a do jejich prázdné brány, se ránou přes celé hřiště trefuje Filippo Blondey. Vyprodaný stadión vybuchl nadšením a nepřetržitým potleskem a skandováním, pak až do závěrečné sirény, děkoval svým hráčům za velmi důležité body.
SK TŘEBORADICE (400) - HC ELDORÁDO TEAM (368) 4:2 (1:0, 1:2, 2:0)
střely 31:24, vyloučení 5:2, využití 0:2
Góly: 20. Lafata, 30.Cháb, 46. Šilhan, 57.Lafata - 24.Lindkvist, 29.Zsolnai
Přes dvě prohry v řadě přišel domácí podpořit opět plný dům a možná, že právě 20 tisíc fanoušků bylo nakonec tím rozhodujícím faktorem v jinak, trochu překvapivě, vyrovnaném souboji. Před zápasem přitom snad všichni manažeři v lize tipovali pohodovou výhru Třeboradic a to nejen vzhledem k postavení v tabulce, ale rovněž dle aktuální formy Eldoráda (výhru za tři body už si snad hráči Eldoráda ani nepamatují ????. Jasná záležitost Třeboradic to však nakonec rozhodně nebyla!
Domácí vstoupili do zápasu, ve snaze ušetřit trochu energie na těžší soupeře, s nízkou důležitostí, ale málem se jim to vymstilo. Eldorádo hrálo po celý zápas na normální důležitost a jejich střídání taktik (DEF, KH, AN) na domácí, kteří hráli celý zápas na AN zjevně platilo. První třetinu sice domácí vyhráli last minutě golem Lafaty 9 vteřin před úvodní sirénou 1:0, ale pal hosté ve druhé třetině 2x potrestali nedisciplinovanost domácích a ujali se vedení. V polovině zápasu vyrovnal Cháb na 2:2, ale jinak patřila druhá třetina spíš hostům (střely 7:12).
Domácí trenér se před poslední třetinou, i vzhledem k tomu, jak to vypadalo ve druhé třetině na ledě rozhodl, že už šetřit energii nebude a hráče řádně nabudil, vysoká důležitost v poslední třetině tak převážila vývoj utkání opět na stranu Třeboradic a ty byli za svoji aktivitu (střely 15:8) odměněni 2 brankami (46. Šilhan a 57.Lafata). Domácím pomohla i lepší disciplína, když v poslední třetině nabídli Eldorádu už jen jednu přesilovou hru.
Domácí manažer po zápase příliš optimistický nebyl: “Jsem rád za výhru za tři body, ale v situaci, kdy jsme na hraně postupu do playoff takové zápasy vyhrávat prostě musíme, to je povinnost! Výkon měl ale k ideálu hooodně dalo, byla tam celá řada chyb a zejména nedisciplinovanost ve druhé třetině budeme ještě interně řešit. Je jasné, že podobný výkon by na lepšího soupeře určite nestačil a tak musíme být v příštích zápasech o poznání lepší.”
První hvězda zápasu, centr první formace Třeboradic David Lafata k tomu dodal: “Není důležité, jak jsme se k výhře dopracovali, Eldorádo je kvalitní soupeř, navíc se pohybuje na hraně sestupového pásma, tak nikdo nemohl čekat, že budou body rozdávat zadarmo. Za celou naši formaci musím říct, že jsme rádi, že jsme napravili velmi špatný dojem z posledního zápasu v Jiříkovicích, kde jsme prohru zavinili hlavně my (při prohře 3:4 byla celá formace –3). Věřím, že dnes jsme to napravili a dokázali trenérovi a divákům, že máme týmu co dát a jsme v první formaci zaslouženě......”
střely 31:24, vyloučení 5:2, využití 0:2
Góly: 20. Lafata, 30.Cháb, 46. Šilhan, 57.Lafata - 24.Lindkvist, 29.Zsolnai
Přes dvě prohry v řadě přišel domácí podpořit opět plný dům a možná, že právě 20 tisíc fanoušků bylo nakonec tím rozhodujícím faktorem v jinak, trochu překvapivě, vyrovnaném souboji. Před zápasem přitom snad všichni manažeři v lize tipovali pohodovou výhru Třeboradic a to nejen vzhledem k postavení v tabulce, ale rovněž dle aktuální formy Eldoráda (výhru za tři body už si snad hráči Eldoráda ani nepamatují ????. Jasná záležitost Třeboradic to však nakonec rozhodně nebyla!
Domácí vstoupili do zápasu, ve snaze ušetřit trochu energie na těžší soupeře, s nízkou důležitostí, ale málem se jim to vymstilo. Eldorádo hrálo po celý zápas na normální důležitost a jejich střídání taktik (DEF, KH, AN) na domácí, kteří hráli celý zápas na AN zjevně platilo. První třetinu sice domácí vyhráli last minutě golem Lafaty 9 vteřin před úvodní sirénou 1:0, ale pal hosté ve druhé třetině 2x potrestali nedisciplinovanost domácích a ujali se vedení. V polovině zápasu vyrovnal Cháb na 2:2, ale jinak patřila druhá třetina spíš hostům (střely 7:12).
Domácí trenér se před poslední třetinou, i vzhledem k tomu, jak to vypadalo ve druhé třetině na ledě rozhodl, že už šetřit energii nebude a hráče řádně nabudil, vysoká důležitost v poslední třetině tak převážila vývoj utkání opět na stranu Třeboradic a ty byli za svoji aktivitu (střely 15:8) odměněni 2 brankami (46. Šilhan a 57.Lafata). Domácím pomohla i lepší disciplína, když v poslední třetině nabídli Eldorádu už jen jednu přesilovou hru.
Domácí manažer po zápase příliš optimistický nebyl: “Jsem rád za výhru za tři body, ale v situaci, kdy jsme na hraně postupu do playoff takové zápasy vyhrávat prostě musíme, to je povinnost! Výkon měl ale k ideálu hooodně dalo, byla tam celá řada chyb a zejména nedisciplinovanost ve druhé třetině budeme ještě interně řešit. Je jasné, že podobný výkon by na lepšího soupeře určite nestačil a tak musíme být v příštích zápasech o poznání lepší.”
První hvězda zápasu, centr první formace Třeboradic David Lafata k tomu dodal: “Není důležité, jak jsme se k výhře dopracovali, Eldorádo je kvalitní soupeř, navíc se pohybuje na hraně sestupového pásma, tak nikdo nemohl čekat, že budou body rozdávat zadarmo. Za celou naši formaci musím říct, že jsme rádi, že jsme napravili velmi špatný dojem z posledního zápasu v Jiříkovicích, kde jsme prohru zavinili hlavně my (při prohře 3:4 byla celá formace –3). Věřím, že dnes jsme to napravili a dokázali trenérovi a divákům, že máme týmu co dát a jsme v první formaci zaslouženě......”
Drzim vam palce nech sa vam podari postupit(564).
Tvé oblíbené diskuze
Poslední příspěvky