Часопіс PPM

Již jen 6 dní nás dělí od druhé nejsledovanější události letošního roku, kterou je Mistrovství Evropy ve fotbale. Jak jistě všichni dobře víme, na šampionát se po docela krkolomné cestě probojoval i náš tým a právě zejména jemu bude věnován náš dnešní první díl tohoto mini seriálu.

Nejprve si ale řekněme, co od tohoto seriálu můžete čekat. V této první části se nejprve podíváme do historie, tedy jak se našemu českému a samozřejmě i československému týmu na EURU dařilo, či nedařilo v letech minulých a následně si představíme skupinu A. Na zbývající skupiny B, C a D dojde v části druhé, která vyjde již zítra. Ta bude mj. obsahovat také krátký dotazník, ve kterém se dozvíte například to, jaká jsou očekávání od zdejší komunity vůči našemu týmu. Nebudou samozřejmě chybět různé zajímavosti, kterých bychom se na nadcházejícím šampionátu mohli dočkat. Bude toho dost a dost, tak už to nezdržujme a pojďme rovnou na to.

Historie evropských šampionátů

EURO je největší událostí, kterou UEFA pořádá, a to již od roku 1960. Původní název zněl UEFA European Nations Cup, ale již po osmi letech došlo ke změně názvu na UEFA European Football Championship a tento název se udržel až do současnosti. Název EURO se poprvé objevil v souvislosti s ME konaným v Anglii v roce 1996. Dosud 13 odehraných ME mělo celkem 9 rozdílných vítězů. Nejúspěšnějším celkem je národní tým Německa, který dokázal zvítězit již třikrát. V závěsu se drží Francie a Španělsko se dvěma triumfy. Aby byl výčet kompletní, tak další týmy, které kdy v historii dokázaly zvítězit, jsou Itálie, Nizozemsko, Dánsko, Řecko, Sovětský svaz a samozřejmě také Československo.

Jak již bylo řečeno, tak první šampionát se odehrál v roce 1960, ale samotná historie sahá ještě dál. S první myšlenkou na konání evropského šampionátu přišel již v roce 1927 Francouz Henri Delaunay. Tuto myšlenku se podařilo naplnit až v roce 1958, kdy byl šampionát rozehrán. V tu dobu už byl ale Henri tři roky po smrti. Na jeho památku byla jeho jménem pojmenována trofej pro vítěze.

První šampionát se konal ve Francii, kam se sjely 4 nejlepší celky ze 17-cti zúčastněných. Zajímavostí je, že na tomto prvním turnaji absentovaly i takové týmy, jako jsou například Anglie, Itálie nebo Západní Německo. Ve finále porazil Sovětský svaz Jugoslávii 2:1 a stal se tak historicky prvním vítězem. Kdo ví, ale jak by vše nakonec dopadlo, nebýt protestu španělských fotbalistů, kteří odmítli proti pozdějšímu vítězi nastoupit ve čtvrtfinále z důvodu politického protestu. Níže se můžete podívat na sestřih z finálového duelu.

Sestřih z finále

Kompletní finálový zápas

Poslední šampionát, který se i nadále držel toho, že finálové části v hostitelské zemi se zúčastní jen čtyři nejlepší týmy, byl ten z roku 1976 v Bělehradě. Tento byl také tím posledním, na který se musela hostitelská země kvalifikovat. Od ME v roce 1980 má hostitelská země místo v turnaji zajištěno. Vraťme se ale zpět do roku 1976, protože ve finále se proti sobě postavili Západní Německo a Československo. Po základní hrací době skončilo utkání 2:2 a ani v prodloužení se nerozhodlo. Dle tehdejších zvyklostí mělo následovat druhé utkání, ve kterém by se finále opakovalo, ale týmy se již před samotným zápasem domluvily na tom, že o vítězi rozhodnou penalty. V této specifické disciplíně dlouho dominovali hráči nad golmany, když až do čtvrté série proměnili všichni. Ve čtvrté sérii se k pokutovému kopu postavil, tehdejší benjamíne týmu Ladislav Jurkemik a s přehledem proměnil, zatímco německý hráč vysoko přestřelil, a tak měl všechno ve svých rukou Antonín Panenka, který ale na sobě nedal vůbec znát nějakou nervozitu z nastalé situace a slavným „vršovickým dloubáčkem“ rozhodl o tom, že se Československo stalo na čtyři roky vládci Evropy. Ve videu se můžete podívat na závěr prodloužení, a pak i samotné pokutové kopy.

Dalším významným turnajem z historického pohledu, ale i z toho našeho vlasteneckého byl ten v roce 1996, který pořádala Anglie. Poprvé byly totiž týmy rozlosovány do skupin poté, co počet účastníků finálového turnaje dosáhl hodnoty 16. Novinkou na turnaji byl také fakt, že o případném vítězi v prodloužení rozhodoval tzv. zlatý gól, tedy že pokud padno v prodloužení gól, zápas ihned končí. Na tuto novinku bohužel doplatil právě český tým, když s Německem prohrál právě po prodloužení ve finále 2:1. V paměti nám ale dozajista zůstane i památný dloubák Karla Poborského ze čtvrtfinále proti Portugalsku.

Top 10 gólů z EURA 96, na 10. místě je stříbrný gól z finále a celou "anketu" vyhrál Poborského dloubák.

Na EURU v roce 2004 došlo znovu ke změně, kdy byl do praxe uveden tzv. stříbrný gól, což znamenalo, že pokud se hraje prodloužení, a některý z týmů bude vést po první odehrané patnácti minutovce, druhých 15 minut se již hrát nebude a zápas končí. Je zajímavé, že na tuto novinku doplatil znovu český tým, který právě díky stříbrnému gólu vypadl v semifinále s pozdějšími vítězi, Řeky. Jinak se ale český tým na turnaji prezentoval snad nejpohlednějším fotbalem a zejména zápas s Holandskem patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v historii mezinárodních šampionátů k vidění. Na utkání s Řeckem se jistě nikomu vzpomínat nechce, nijak pohledné utkání to nebylo, tak se místo toho raději podívejte na sestřih z utkání s Holandskem.

Skupina A

 Polsko,  Řecko,  Česká republika,  Rusko

Na první pohled se jedná o nejméně zajímavou skupinu, protože v ní nefiguruje v podstatě žádné velké fotbalové jméno, takže většina fanoušků nabyla dojmu, že náš postup je v podstatě jasnou záležitostí. Stačí ale trochu podrobnější pohled a zjistíme, že skupina není vůbec jednoduchou, ba naopak. Polsko jako hostitelská země může spoléhat na silnou podporu domácích fanoušků, kteří je jistě poženou za vítězstvím v každém zápase. Navíc polský tým má ve svém středu i spoustu individualit z německé Bundes ligy. Vždyť jádro reprezentace tvoří například Lukasz Piszczek a Robert Lewandowski, kteří dotáhli Dortmund až k mistrovskému titulu.

To Řekové sázejí zejména na fotbalisty ze své domácí soutěže, i když například Samaras ze Celticu, či Gekas ze Samsunsporu mají slušné jméno i ve světě. Řekové jsou ale nepříjemní něčím jiným, než tím, že by své soupeře přehrávali. Oni dokazují, že jsou silným kompaktním mužstvem, které striktně dodržuje taktiku, kterou jim naordinuje jejich trenér a soustřeďují se zejména na obranu. Jsou zkrátka typickým turnajovým týmem, kde právě tato taktika slaví úspěch. Vzpomeňme například na nedávný úspěch Chelsea v LM, kde právě s touto taktikou dokázala zvítězit.

O Rusku se snad ani nemusím nějak výrazněji rozepisovat. Sice taktéž sází zejména na hráče z domácí soutěže, ale ruské týmy již několikrát dokázali nepříjemně zatopit i týmům z mnohem fotbalovějších zemí. Nakonec jména jako Pavljučenko, Pogrebňak nebo Aršavin jsou velmi dobře známá po celém světě, a i když zejména v této skupině je velmi těžké někoho označit za favorita či outsidera, mírnými favority mohou být právě Rusové.

Rozlosování

8.6.	18:00	Polsko		-		Řecko
8.6.	20:45	Rusko		-		Česko
12.6.	18:00	Řecko		-		Česko
12.6.	20:45	Polsko		-		Rusko
16.6.	20:45	Česko		-		Polsko
16.6.	20:45	Řecko		-		Rusko

Polsko

Nominace:

Brankáři: Wojciech Szczesny (Arsenal/Angl.), Grzegorz Sandomierski (Bialystok), Przemyslaw Tyton (Eindhoven/Niz.)

Obránci: Lukasz Piszczek (Dortmund/Něm.), Marcin Wasilewski (Anderlecht/Belg.), Jakub Wawrzyniak (Legia Varšava), Marcin Kamiňski, Grzegorz Wojtkowiak (oba Lech Poznaň), Sebastian Boenisch (Brémy/Něm.), Damien Perquis (Sochaux/Fr.)

Záložníci: Eugen Polaňski (Mohuč/Něm.), Dariusz Dudka (Auxerre/Fr.), Adam Matuszczyk (Düsseldorf/Něm. II), Adrian Mierzejewski (Trabzonspor/Tur.), Jakub Blaszczykowski (Dortmund/Něm.), Ludovic Obraniak (Bordeaux/Fr.), Maciej Rybus (Groznyj/Rus.), Kamil Grosicki (Sivasspor/Tur.), Rafal Murawski (Lech Poznaň), Rafal Wolski (Legia Varšava)

Útočníci: Robert Lewandowski (Dortmund/Něm.), Pawel Brožek (Celtic/Skot.), Artur Sobiech (Hannover/Něm.)

Polsko mělo účast na šampionátu jako pořadatelská země jistou, a tak se vyhnuli všem peripetiím, které by je mohly v kvalifikaci postihnout. Na jednu stranu je to výhoda, protože trenér měl určitě dostatek času ladit sestavu k obrazu svému, jelikož nebyl pod žádným stresem, co se výsledků týče, ale na druhou stranu polský tým nehrál v podstatě v žádném zápase pod tlakem, že nyní potřebuje nutně vyhrát. Uvidíme, jak se na nich tato absence podepíše. Důležitým faktorem budou i domácí diváci, kteří je svými hlasivkami zcela jistě poženou za vítězstvím v každém zápase. Otázkou ale zůstává, zda dokáží polský tým vybudit k neuvěřitelnému výkonu, nebo zda naopak na polské hráče dolehne tíha odpovědnosti a hra se jim tak nebude dařit. Vše je možné, ale odpovědi na tyto otázky budeme vědět zřejmě až po šampionátu. Napovědět může ale už první zápas proti Řekům. 

Navíc hned pětice polských fotbalistů ani neumí polsky, a tak se v týmu dorozumívají anglicky, francouzsky či něměcky. Jejich nominace vyvolala v Polsku poměrně velkou vlnu kritiky. V přípravě se ale prozatím zdá, že vše funguje jak by mělo, když Poláci porazili Slovensko 1:0, kdy jedinou branku vstřelil právě Damien Perquis, který je jedním z těch, kdo polsky zrovna dobře neumí. Při oslavě gólu tak ukazoval náramek, který má odhánět zlé duchy, ale Perquis ho nosí prý kvůli tomu, aby ho ochránil od negativní energie, kterou k nim vysílají právě kritici, kteří ho na EURU nechtějí. 

Největší síla polského týmu ale pochází hned od trojice hráčů z mistrovského Dortmundu a právě na nich zřejmě bude polský trenér stavět. Právě oni tvoří osu týmu ještě s golmanem Wojciechem Szczesnym, který se v Arsenalu rozchytal k vynikajícím výkonům a Polsko má tak po Jerzy Dudkovi dalšího skvělého golmana se zkušenostmi z anglické Premier League.

Řecko

Nominace:

Brankáři: Konstantinos Chalkias (PAOK Soluň), Michail Sifakis (Aris Soluň), Alexandros Tzorvas (Palermo/It.)

Obránci: Kyriakos Papadopulos (Schalke/Něm.), Sokratis Papastathopulos (Brémy/Něm.), Jorgos Tzavelas (Monako/Fr.), Vassilios Torosidis, Avraam Papadopulos, José Holebas (všichni Olympiakos Pireus), Stylianos Malezas (PAOK Soluň)

Záložníci: Kostas Fortunis (Kaiserslautern/Něm.), Grigorios Makos (AEK Atény), Jonannis Maniatis, Joannis Fetfatzidis (oba Olympiakos Pireus), Konstantinos Katsuranis, Jorgos Karagunis, Sotirios Ninis (všichni Panathinaikos Atény), Jorgos Fotakis (PAOK Soluň)

Útočníci: Theofanis Gekas (Samsunspor/Tur.), Jorgos Samaras (Celtic/Skot.), Dimitrios Salpingidis (PAOK Soluň), Nikolaos Lymperopulos (AEK Atény), Konstantinos Mitroglu (Atromitos Atény)

Řekové na EURO postoupili poté, co vyhráli svou kvalifikační skupinu. V té sice nebylo žádné zvučné jméno, tím největším soupeřem byl zřejmě celek Chorvatska, ale to na samotném faktu nic nemění. Již jsem mluvil o tom, že Řekové spoléhají zejména na svou obranu, což dokazují i statistiky z kvalifikace, kdy pouze 5x inkasovali a nikdy nedostali v jednom zápase více, než jeden gól. Sami jich také příliš nevstřelili, když před nimi v této statistice skončili jak mužstvo Chorvatska, tak i Izraele. 

Jak lze vidět z nominace výše, Řekové spoléhají zejména na hráče ze své domácí soutěže, které vhodně doplnili již zkušenými mazáky ostřílenými evropskými ligami. Tohle platí zejména o útočnících, kdy Samaras je již dlouhodobě oporou Celticu ve Skotské lize a Theofanis Gekas nyní válčí sice Samsunsporu, ale za sebou má angažmá v Bundeslize, kde strávil několik velmi podařených sezon zejména v Bayeru Leverkusen.

Přípravné zápasy jen dokládají to, co jsem zmiňoval výše, když uhráli nejprve remízu 1:1 se Slovinskem a poté dokázali porazit Arménii výsledkem 1:0. Zkrátka v zápasech tohoto týmu příliš branek nečekejte. To nakonec potvrzují i slova trenéra Fernanda Santose pro sport.gr, kdy výhru okomentoval slovy "Získali jsme mnoho pozitivních zjištění. Především v úvodní půlhodině jsme hráli velmi dobře. Organizovaně a zabezpečeně, kvalitní byl i pohyb s míčem." 

Rusko

Nominace

Brankáři: Igor Akinfejev (CSKA Moskva), Vjačeslav Malafejev (Zenit Petrohrad), Anton Šunin (Dynamo Moskva)

Obránci: Alexandr Aňukov (Zenit Petrohrad), Alexej Berezuckij, Sergej Ignaševič, Kirill Nababkin (oba CSKA Moskva), Roman Šaronov (Rubin Kazaň), Vladimir Granat (Dynamo Moskva)

Záložníci: Igor Denisov, Roman Širokov, Konstantin Zyrjanov (všichni Zenit Petrohrad), Jurij Žirkov (Anži Machačkala), Alan Dzagojev (CSKA Moskva), Igor Semšov (Dynamo Moskva), Denis Glušakov (Lokomotiv Moskva), Marat Izmajlov (Sporting Lisabon/Portug.), Dmitrij Kombarov (Spartak Moskva)

Útočníci: Andrej Aršavin, Alexandr Keržakov (oba Zenit Petrohrad), Roman Pavljučenko (Lokomotiv Moskva), Alexandr Kokorin (Dynamo Moskva), Pavel Pogrebňak (Fulham/Angl.)

Rusko má svůj tým taktéž složeno zejména z hráčů domácí soutěže, ale spousta jich prošla evropskými velkokluby, aby se následně vrátili zpět do rodného Ruska. To platí například o Jurij Žirkovovi, který strávil dva roky v Chelsea, či Romanu Pavljučenkovi, který naopak prožil, pravda ne zrovna vydařené období v Tottenhamu. Andreje Aršavina a jeho působení v Arsenalu snad ani netřeba zmiňovat. On Aršavin obecně je velmi zajímavý hráč. Ještě v době, když hrál v Zenitu Petrohrad pod českým koučem Vlastimilem Petrželou, tak ten o něm prohlásil, že se jedná o úžasného fotbalistu, který když chce, tak patří k nejlepším na světě, ale naopak pokud se mu nechce a nemá náladu, tak je podprůměrným. Jeho motivace ale v národním dresu roste a můj osobní tip je, že od něj můžeme vidět velké věci.

Jinak Rusko postoupilo na šampionát jako vítěz své kvalifikační skupiny B, kdy za sebou nechali například reprezentace Irska, či Slovenska. Během všech deseti kvalifikačních utkání inkasovali pouhé čtyři branky, což svědčí o jejich výborné defenzivě. Tu si nakonec přenesli i do přípravných utkání, když sice nejprve pouze remizovali s Litvou 0:0 a navíc ani zdaleka nebyli lepším týmem, když je Litva v podstatě celý zápas přehrávala, ale reputaci si napravili proti Itálii, kterou smetli poměrně jasným rozdílem 3:0, což může Rusům ještě více zvednout jejich již tak poměrně vysoké sebevědomí, když sami sebe jmenovali před ME černým koněm turnaje. Údajně mají ještě silnější tým, než před čtyřmi roky, kdy dokráčeli až do semifinále, kde nestačili na pozdější šampiony Španěly. 

Česká republika

Nominace

U českého týmu trochu podrobněji 

Postup Českého týmu na EURO se rodil velmi těžce. Již od začátku bylo v podstatě jasné, že cesta na šampionát povede v podstatě jen přes baráž, protože v kvalifikační skupině na nás čekalo Španělsko, které v obou zápasech dokázalo, že jejich fotbal je zkrátka někde jinde. S trochou štěstí a i rozhodcovské pomoci v utkání ve Skotsku nakonec čeký tým dokázal druhé místo uhrát, což mu zajistilo místo v baráži, kde na nás čekala Černá hora v čele s Vučiničem a Jovetičem. První utkání v Praze bylo poměrně vyrovnané, s mírnou převahou na českých kopačkách. Utkání nakonec rozhodl Václav Pilař, který si svým obvyklým způsobem navedl míč na střed a křížem na vzdálenější tyč zakončil. V odvetě v Černé hoře ale jakoby nastoupili úplně jiné týmy a děkovat jsme mohli jen střelecké nemohoucnosti Černohorců, kteří několikrát netrefili ani prázdnou bránu, což se dařilo zejména největší hvězdě, Vučiničovi. Nakonec rozhodl Jiráček, který nádhernou individuální akcí oklamal celou obranu a přízemní střelou překonal brankáře. Následovaly tak postupové oslavy, které vyvrcholily zejména kauzou s obleky při cestě domů, a ke které už snad není třeba se více vracet.

Samotná nominace příliš překvapení nenabízí. Tím největším je zřejmě přítomnost Vladimíra Daridy na úkor Daniela Pudila po odehraných pohých asi 20-ti minutách v národním dresu. Vladimír Darida se tak připojil k početné kolonii hráčů z Plzně, která je tak největším dodavatelem našeho národního týmu. Dle mého je tam ale Darida spíše na úkor Jiřího Štajnera, který sice v nominaci nikdy nebyl, ale pozicí je rozhodně bližší. Upřímně moc nechápu uvažování pana Bílka, který si sestaví nějaký plán, kdy si řekne potřebuji tolik a tolik obránců, záložníků a útočníků a podle toho nanominuje hráče a chvíli před uzavřením nominace se rozhodne doplnit tým o středního záložníka na úkor krajního obránce na základě jeho výkonu v jednom zápase. Abych to upřesnil, proti Daridovi nemám v podstatě nic. Snad jen, že ho mohl otestovat více, než v dvaceti minutách, ale pokud uvažuji v nějakých počtech na nějakou pozici, tak měl nahradit hráče na dané pozici. No ale nechme se překvapit, jak nakonec náš tým na ME uspěje.

Mírné rozpaky může vzbuzovat i nominace pouhých 4 útočníků, ale vzhledem k tomu, že už je tomu poměrně dávno, co český tým nastoupil alespoň se dvěma hráči na hrotu, tak je to zřejmě počet optimální. Ono nakonec jestli český tým skutečeně někde tlačí bota, tak v útoku. Neustále se ozývají hlasy na Milana Baroše a jeho přítomnost v týmu. Realita je ale taková, že momentálně zkrátka lepšího útočníka nemáme. 

Co se týče přípravy českého týmu, tak přípravu absolvoval v Rakousku, kde nejprve porazili místní regionální tým 7:1, aby následně udolali i nepříjemný tým Izraele 2:1, když výhru zachraňoval v poslední minutě nastavení David Lafata. To poslední přípravný zápas s Maďarskem se již vydařil o poznání méně. Do zápasu vyběhla v podstatě totožná jedenáctka, která se postaví v prvním utkání i Rusku. Snad jen, jak všichni doufáme ještě posílená o Tomáše Rosického, který se v posledních zápasech v Arsenalu rozehrál k výborným výkonům. Zápas pro nás nezačal vůbec dobře, když hned v 6. minutě využil nepozornosti českého týmu Dzsudzsak, který nečekal na pokyn rozhodčího a přímý kop rozehrál dříve, než by to byl kdokoli z českého týmu čekal. Následně ovšem přišla stejně jako v prvním utkání s Izraelem penalta, kterou sebejistě proměnil kdo jiý, než Michal Kadlec, v poslední době velká jistota národního týmu v této disciplíně. Český tým se rozehrál, kombinačně svého soupeře předčil, ale kýženého gólu se nedočkal. Svěží vítr na hřiště přinesl znovu mladíček Darida, ale ani jeho úsilí nebylo nic platné, a tak přišel trest dvě minuty před koncem, kdy Gyurcso využil chyby Romana Hubníka a rozhodl o tom, že český tým se před odjezdem do Polska rozloučil s domácími fanoušky prohrou. 

To je pro dnešek vše, ale zbývající tři skupiny a mnoho dalšího vám přineseme již zítra.