مجلة باور بلاي مانجر

Je za námi 3. MS v PPM ledním hokeji a bezesporu jako každou sezónu to byl vrchol i té poslední 5. sezóny. Český národní tým vstupoval do bojů o mistrovský titul v roli obhájce světového primátu a s vědomím, že když se to povede tak to bude obrovský úspěch, protože obhajoba je vždy mnohem těžší než vyhrát něco poprvé.

Navíc národní tým do Slovinska necestoval zrovna v tom nejlepším psychickém rozpoložení a hlavní manažer a jeho asistent byli pod permanentním tlakem manažerů české komunity a myslím, že jen skalní věřili, že by tým pod jejich vedením mohli dosáhnout nějakého výraznějšího úspěchu. A nakonec naši reprezentanti dokázali tu fantastickou věc a ukázali celému světu, že oni jsou ti nejlepší a ve večerních hodinách posledního říjnového dne roku 2010 jim pořadatelé pověsili na krk zlaté medaile určené pro mistry světa. Ano, nečekané se stalo skutečností a Česká republika se stala podruhé za sebou imistrem světa v ledním hokeji na PPM!

My jsme si k mikrofonu pozvali hlavního manažera české reprezentace Standa83 , slovenské reprezentace mate a reprezentace Finska Henrip, abychom se jich zeptali na jejich pocity a na to, jak oni sami prožívali toto MS.

Celý rozhovor má dvě částí a v této první vám přinášíme rozhovor pouze s manažerem české reprezentace, která obhájila titul mistrů světa.

A nyní k samotnému rozhovoru se Standa83.

Předem mnohokrát gratuluji k tak fantastickému úspěchu a nemohu se nezeptat, jak jsi prožíval finálový duel s výběrem Slovenska?

Díky za gratulaci.
Finále jsem sledoval Live přenosem a navíc jsem si užíval i diskusi, kde jsme kolektivně slavili každý náš vstřelený gól a nakonec i vítězství. Vzhledem k tomu, že jsme utkání rozjeli ve velkém stylu, užíval jsem si finále bez větších nervů. Byla to paráda.

Jaké byly oslavy bezprostředně po utkání a co se ti hnalo hlavou? Byl to pocit určité satisfakce? Moc se ti jako reprezentačnímu manažerovi nevěřilo, cítil jsi nějaký tlak?

Velký tlak na mě nebyl. Nebo alespoň jsem si jej neuvědomoval. Už když jsem kandidoval, zvažoval jsem případný tlak veřejnosti, ale nakonec to bylo v pohodě. Neměl jsem moc kritiků, žádné velké spory, tak o satisfakci také nemůže být žádná řeč. Spíš jen spokojenost z dobře odvedené práce a radost z toho, že jsem potěšil celý národ. Pokud se mi moc nevěřilo, tak mi to dávalo najevo minimum z nevěřících.

Pojďme si ale ještě jednou připomenout to, jak se rodil tento fantastický úspěch. Zkus nám shrnout průběh bojů v základní skupině MS z pozice reprezentačního manažera. Určitě jsi se po rozlosování turnaje trochu uklidnil, protože skupina byla hratelná.

Určitě se mi ulevilo, že máme snažší soupeře a když jsme navíc zvítězili v prvním utkání, věděl jsem, že osmifinále bude naše. Pořád jsem si ale ještě jistý postupem do čtvrtfinále nebyl, natož do semifinále, opravdu jsme na tom se sezónní energií nebyli tak dobře, jak bych si představoval.

Do osmifinálové skupiny šel náš tým se ziskem 3 bodů. Naší osmifinálovou skupinu jsme vyhráli, ale bylo velice zajímavé sledovat, jak se nedaří Rusku a naopak jak skvěle si vedou týmy ze zcela nehokejových států. Největším překvapením naší skupiny byla bezesporu reprezentace Brazílie. Co by jsi nám řekl na tuto fázi turnaje?

Rusko s námi prohrálo jen proto, že jsme ve vzájemném souboji nešetřili energii. Kdyby hráli i oni na vysokou, tak nás porazili.
TOP týmů není 8, navíc ne každému se bude dařit, a tak bude běžné, že se do čtvrtfinále dostane někdo ze slabších. A za určité shody okolností se mohou dostat i do semifinále, jako třeba nyní Kanada.

Než se dostaneme k bojům v play-off turnaje, tak se tě chci zeptat na to, jestli jsi sledoval i opačný pól turnaje, tedy skupinu, kde se hrálo o záchranu? Tady si nešlo nevšimnout, že turnaj se ale vůbec nepovedl Finům a ti TOP divizi opouštějí. Co ty na to?

Nesledoval. Znal jsem výsledky, ale pro naši reprezentaci byly tyto zápasy nepodstatné a nechtěl jsem jimi ztrácet čas.

Nyní tedy pojďme k tomu vrcholu turnaje. Tady, jak je známo, už můžou rozhodovat detaily a velkou roli tady hraje i štěstí. To, jak se říká, přeje připraveným. Byli jsme opravdu tak skvěle připraveni? Nebo jsi měl v některých utkáních i obavy o to, jak to dopadne? Zkus se zamyslet a popiš , jak jsi prožíval postupně jednotlivá utkání, tedy s Maďarskem a Lotyšskem? To poslední si necháme na později. Uvědomuješ si nějakou chybu, kterou jsi udělal při nominování jednotlivých hráčů na zápas a nebo sis byl zcela jistý tím, co děláš? Konzultovali jste taktiky na jednotlivá utkání s asistentem a nebo jsi to vzal vše na sebe?

Proti Maďarsku jsem našemu týmu věřil, že to zvládnou, s Lotyšskem už bych si velké peníze nevsadil. Vzhledem k tomu, že jsme vyhráli, tak bych zpětně ani nic nechtěl změnit. Ale rozhodně jsem chybně nastavil střídání gólmanů. Byl velký luxus plýtvat energii oběma gólmanům. Dost jsem zvažoval změny v sestavě a i taktiku, s Dannysem jsme vše samozřejmě konzultovali, potřeboval jsem slyšet i jeho názor, postřehy. Rozhodnutí ale byla čistě na mě, takže spíš než nechat si radit jsem se potřeboval vnitřně ujistit, že dělám správně.

V play-off jsi určitě sledoval to, jak se vyvíjí druhá polovina pavouka. Existuje tým, který sis opravdu nepřál v play-off potkat? A koho sis do finále přál víc, Kanadu nebo Slovensko? A proč?

Sledoval také jen po očku, ale větší analýzu zápasů některého z týmů jsem si dělal až když jsme s nimi měli hrát.
Když se hrálo první semifinálové utkání, nevěděl jsem náš výsledek a tudíž jsem netušil, jestli do finále vůbec postoupíme. Jinak bych si přál Kanadu. A to pro papírové předpoklady, navíc byli Kanaďané velmi unaveni.

Osud si tedy nakonec přál, aby finále bylo česko-slovenské. Určitě toto složení finálové dvojice mezi dvěmi nejsilnějšími komunitami dávalo předpoklad toho, že finále bude velice sledované. Live přenos sledovalo 621 manažerů, na diskuzi to žilo, to jsi asi sledoval a národní tým měl obrovskou podporu. Co jsi tomu říkal a jak jsi finálový souboj prožíval ty sám?

Jak jsem psal již výše, zápas jsem si užíval. Live přenos i na diskusi.
Live přenos sledovalo více jak 600 lidí, to je naprosto úžasné číslo. Doufám, že příští sezonu, až se bude hrát opět česko-slovenské finále, tak bude zájem lidí ještě větší .

Po závěrečné siréně ti určitě spadl kámen ze srdce a pocítil jsi velikánskou úlevu. Skončila ti tak podle mého názoru velice dlouhá, ale velice úspěšná sezóna. Zkus celou sezónu zhodnotit očima reprezentačního manažera.

Spoustu věcí už bylo napsáno, nerad bych se pořád jen opakoval, tak jen v bodech :

a) První týden neskutečný fofr. Miliony pošty, miliony čísel, o kterých se mi pak i zdálo. Důvod? Bylo potřeba poznat pořádně reprezentační tým a vyházet hráče, se kterými nepočítám. V průběhu sezony to totiž už nejde.

b) Přátelská utkání a PPM Hockey Tour pro mě znamenalo převážně sehrávání hráčů a výpomoc talentovaným juniorům. Výsledky těchto utkání neměly žádný velký význam, protože jsem myslel pouze na MS a další budousnot týmu.

c) Snižující se sehranost. To byla trochu čára přes rozpočet. Musel jsem přehodnotit taktiku sehrávání hráčů a juniorů. Nemohl jsem i nadále těmto cílům věnovat tolik prostoru.

d) Komunikace, soutěže. Zde byly především na mé straně jisté rezervy. Soutěže jsem podcenil, bylo potřeba se jim více věnovat, ale bohužel jsem měl času méně a méně.

e) Energie hráčů byla pro mě u některých velikým zklamáním, ve velký úspěch jsem nevěřil. Po prvním vítězném utkání jsem ale byl v naprostém klidu a věřil jsem, že čtvrtfinále by nám nemělo uniknout.

MS jsem si užíval, velmi jsem se na něj těšil. Příprava pro mě byla nudná část sezony. Hrát s B-týmem nikdy nebylo mé hobby, navíc mám rád zápasy, kde o něco jde. Na utkání jsem se připravoval stoprocentně a jsem velmi rád, že má snaha byla ohodnocena zlatou plackou. Možná jsem ještě víc rád, že jsem potěšil tolik českých fanoušků. Všem jim ještě jednou děkuji za gratulace. Nezapomeňte fandit a držet palce i následující MS, můj následovník to bude mít ještě o něco těžší než já.

Během turnaje jsi však určitě prožíval muka během hry v oslabení. V této herní činnosti se nám moc nedařilo a tým inkasoval poměrně hodně branek. Toto jsi sám zaznamenal, dle tvých vyjádření, již v úvodu turnaje. Reagoval jsi nějak na tuto skutečnost? Co bylo příčinou těchto problémů?

Určitě, v oslabeních jsem trnul více než obvykle. Nad příčinami se můžeme jen dohadovat, jestli lajny byly postaveny špatně nebo to byla jen smůla. Každopádně jsem formace pro oslabení měnil výrazně několikrát. Po zápase s Maďarskem jsem již věřil, že se snad ideální sestavu podařilo najít.

Rozumím tomu, že si nyní užíváš ten ohromný úspěch, ale nedá mi to, abych se nevrátil k nějakým tématům, kterými žila reprezentační diskuze. Frekventovaným tématem byla energie hráčů před MS. Můžeš prozradit, kdo z hráčů disponoval před MS nejnižší energií a naopak?

Nejblíže k začátku MS mám uloženy energie po druhém zápase na MS. Nejnižší energii u A-týmu měli Tomeš 78, Slavík 80, Valášek 82, nejvyšší Machálek 94, Švec 94, Volf 95.

Jaká byla komunikace s manažery, v jejichž týmech hrají reprezentanti? Tato věc byla také velice diskutovaná na diskuzi a nejvíce ji kritizoval tvůj předchůdce na postu manažera nároďáku Pubmaster. Jestli tomu tak bylo, co bylo důvodem?

Komunikace byla vesměs výborná. S některými jsem byl v kontaktu více, s některými méně. Záleželo vždy na tom, jestli a co bylo potřeba s majiteli hráčů vyjednat.
Některým manažerům jsem nepsal téměř vůbec, protože jsem byl spokojen s postupujícím tréninkem jejich hráčů. Pokud jde o energii, na očekávanou jsme se ptali již na začátku sezóny. Většina lidí až na Pubmastera pochopila sama, že je potřeba ji šetřit. Specielně od něj (bývalého kouče reprezentace, který lpěl na jejím šetření, všude horem dolem propagoval domlouvání důležitosti) mě překvapilo, když zdůvodňoval nízkou energii svých hráčů tím, že jsem mu osobně nenapsal požadavek na její úsporu.

Ve svém zhodnocení sezóny tvůj asistent uvedl, že se nepodařilo zavést a poté udržovat databázi juniorů pro národní tým. Není to škoda? Co bys nám a také novému manažerovi reprezentace mohl říct na téma junioři? Ještě nám prozraď, zda bys je s vědomím snižování sehranosti zařazoval do sestavy k reprezentačním zápasům? Ohlasy ostatních manažerů jsou v tomto směru poměrně kladné. Jak hodnotíš celkový přínos toho, že junioři byli zařazeni do národního týmu?

Je to určitě škoda. Snad se povede následovníkům.
Kdybych věděl, že se bude sehranost snižovat, asi bych juniorskou lajnu nepodpořil. Minimálně bych o tom uvažoval daleko déle.
Každopádně přínos to mělo pro samotné juniory v rychlejším získávání zkušeností a v rychlejším tréninku. Tito hráči budou dříve použitelní. Je potřeba myslet na budoucnost seniorské reprezentace i reprezentace U-20, která bude snad již za dvě sezony.

Začala nová sezóna a jako vždy hned v jejím začátku probíhají volby reprezentačního manažera. Proč nekandiduješ znovu? Myslím, že po úspěchu, kterého jsi dosáhl, bys měl velkou šanci na znovuzvolení a navíc bys mohl pokračovat v rozdělané práci, nemyslíš?

Zde je to především hra a možnost vést reprezentační tým by měli mít i další lidé. Kandidovat budu maximálně až si budu myslet, že nekandiduje kvalitní manažer.
Už se těším, až budu mít více času a budu se moci více soustředit na svůj vlastní klub, docela jsem ho zanedbával.

Co ti vedení národního týmu dalo, co nového jsi si uvědomil z toho, jak funguje projekt PPM, co ti to naopak vzalo a co bys doporučil svým následovníkům? Jsi si vědom nějakých chyb, kterých ses dopustil? Udělal bys dnes, když už víš, co to obnáší, něco úplně jinak?

Některé konkrétní informace bych si nechal až přímo pro mého následovníka. Každopádně mi vedení reprezentace přineslo dost dalších zkušeností. Těžko říct, jestli bych je nezískal, i kdybych reprezentaci nevedl. Ne všechno ale v klubu půjde použít.
Jsou věci, které bych udělal jinak. A je jich dost. Vždy jde zlepšit komunikace s lidmi, práce s juniory a rozhodně soutěže. Tam jsem asi zklamal nejvíce.

Budeš se někdy v budoucnu opět ucházet o post reprezentačního manažera?

Nikdy neříkej nikdy, ale pravděpodobnost se blíží limitně k nule.

Děkuji ti za rozhovor a ještě jednou moc gratuluji k titulu mistra světa a přeji hodně štěstí v 6. sezóně.

Příště vám přineseme zbývající rozhovory a k tomu něco navíc...