PowerPlay Magazine

Reklama je ve světě sportu tím, co jej vůbec umožňuje, hromada začínajících sportovců a klubů se honí za zajímavou sponzorskou smlouvou, která funguje protislužbou. Já ti dám vybavení a poskytnu finance, ty mě přesvědč o tom, že na to máš, udělej mi slušnou reklamu, pak se dohodneme na prodloužení či navýšení kontraktu.  Tak to asi platí všude, až na výjimky, samozřejmě, protože když Váš tatínek vlastní Gazprom, tak máte grant neomezený. (Zjednodušený pohled, mnohem zjednodušený)

Já bych se teď ale chtěl zaměřit jen na fotbal, ve světě sport číslo jedna. V jednu chvíli jednomu zápasu přihlíží klidně i stamiliony párů očí, v tu chvíli je místo na dresu každého týmu neskutečně drahé. Dražší místo pro reklamu je snad jen na hlavě britské královny.

Asi  každý známe ty nejznámější sportovní značky, které dodávají klubům všechno potřebné vybavení. Pro ně jsou to peníze výborně vložené. Koukneme-li se na ve fotbale asi nejznámější  značku, značku Nike. Tak tahle „fajfka" má neuvěřitelně dobře promyšlenou strategii, do vývoje kopaček, dresů a všeho ostatního investuje  velké peníze, do jejich propagace pak ještě větší. Není to moc dávno, co se Sparťané procházeli po nově otevřeném obchodě Nike Prague, na tvářích široké úsměvy. To je součástí té protislužby také. V důsledku si pak malí a amatérští  fotbalisté kupují  jejich bezesporu skvělé kopačky a sportovní vybavení. Známé jméno pak mohou využít i všude jinde, od voňavek po hodinky.

Oceňuji však přínos takových firem pro mládežnický fotbal. Moc se mi líbila akce Nike football camp, který dal šanci dalším mladým hráčům, jejichž talent byl doposud skrytý. Takové akce pak probíhají v zahraničí ještě mnohem masivněji, především pak v Anglii, kolébce fotbalu.

Někdy už je ale reklama přehnaná, když tenkrát Michal Kadlec  ještě v dresu Sparty předváděl nové dresy,  už byl úmysl trochu znát, nová barva dresů se dala odůvodnit barvami hlavního sponzora. Od nové sezóny už je to ale jasné, dresy se  do Fortuny přeměnily úplně. Když tedy Sparta nastupuje ve venkovních dresech, značně to připomíná jedenáctičlennou skupinu sázkařů.

I stadiony se většinou dočkají jména nějaké velké firmy, i když ty skutečně velké kluby  na jméno svého svatostánku nedají dopustit, v našich (českých) podmínkách je tomu jinak. Ačkoliv si myslím, že tento druh sponzoringu je celkem nešťastný, protože veřejnost mluví stejně o tom „lidovém" názvu stadionu.

„Půjdeš dneska na Liberec do Synot tip areny?"

„Vyprodáme Generalli arenu?"

Tak takový slang se asi k fanouškům nikdy nedostane, ba ani širší veřejnost se v těchto jménech neorientuje.

Tímto bych článek ukončil, původně jsem chtěl vydat něco úplně jiného, ale věřím, že jsem se rozhodl dobře.