Historie po kapkách - Liga mistrů UEFA

Více než půl století, v letošním sezóně se hraje již 58.ročník, se přední evropské kluby střetávají ve vzájemných soubojích o trofej nejatraktivnější fotbalové soutěže Evropy. Celá soutěž prošla od svého prvního ročníku několika změnami a ve svém vývoji se dostala do takové podoby, jakou známe dnes.
Úplně první ročník se odehrál v sezóně 1955/1956. Tehdy se tato soutěž označovala jako Pohár mistrů evropských zemí (PMEZ). Do bojů 1.kola (=osmifinále) zasáhlo 16 týmů ze stejného počtu zemí. Hrálo se vyřazovacím způsobem na 2 zápasy. Do prvního finále, které se hrálo (a hraje dodnes) na 1 zápas, se probojoval Real Madrid společně se
Stade de Reims. Tehdy nejúspěšnější francouzský klub (v sezóně 2012/2013 tento klub hraje po 33 letech 1.franc. ligu) v napínavém finále hraném v Paříži vedl už po 10.minutách 2:0, Real do konce poločasu ale stihl srovnat. Byť šli francouzští do vedení znovu, hráči
Realu Madrid zápas otočili na 4:3 a mohli tak slavit historický první titul.
V následujících letech se soutěž postupně rozšiřovala o čím dál větší počet účastníků, čistý vyřazovací systém zůstával nezměněn, přibývali pouze kola a předkola. Systém se skupinami se objevil poprvé až v sezóně 1991/92. Z vyřazovací části (předkola, ty jsou každou sezónu) se 8 postupujících dostalo do dvou skupin, které nahradily čtvrtfinále a semifinále. V těchto skupinách každý tým odehrál 6 zápasů se svými protivníky. Vítězové skupin, konkrétně FC Barcelona a
UC Sampdoria, si to pak rozdali ve finále na stadionu ve Wembley.
FC Barcelona zvítězila 1:0 v prodloužení.
Další sezónu 1992/93 došlo k prvnímu a zatím poslednímu přejmenování. Pohár mistrů evropských zemí se odteď jmenoval Liga mistrů UEFA. V devadesátých letech prošel systém soutěže největšími změnami. O sezónu později (1993/94) ze dvou skupin postupovali první dva do semifinále, ovšem další sezónu tomu bylo zase jinak – tentokrát se rozšířil počet skupin ze 2 na 4, první 2 týmy z každé skupiny postoupili do vyřazovacího čtvrtfinále. Toto rozdělení vydrželo jen pár let, sezóna 1997/98 znamenala další změnu – 6 skupin po 4 týmech, do čtvrtfinále postoupili vítězové skupiny a 2 nejlepší týmy ze druhých míst. Poprvé se počet skupin zvedl na 8 v sezóně 1999/2000. Nejlepší 2 týmy postoupily do osmifinálových skupin, kde se znovu každý tým utkal se třemi novými soupeři. Opět postupovali první dva, tentokrát do vyřazovacího čtvrtfinále. Dnešní systém předkola – 8 čtyřčlenných skupin – 2 nejlepší z každé skupiny do osmifinále funguje od sezóny 2003/2004. V posledních měsících se začalo mluvit o zdvojnásobení počtu účastníků a počtu skupin v hlavní části Ligy mistrů (64 týmů v 16 skupinách), tak se možná brzy dočkáme další změny.
57 finále LM
Zatím bylo odehráno 57 velkých finále, což už je slušná porce, která zaujme nejen milovníky statistik. V základní hrací době skončilo 42 zápasů, další 4 se rozhodly v prodloužení. Největších nervů - penaltové rozstřely - bylo viděno v 10 případech. Kdo dává pozor, všiml si, že 42+4+10=56 a jedno finále chybí. Jedná se o finále sezóny 1973/74, ve kterém hráli Bayern Mnichov a
Atlético Madrid. Finále v základní hrací době skončilo 0:0, v prodloužení šlo Atlético do vedení ve 114.minutě, ale Bayern ve 119.minutě srovnal. Výsledek 1:1 po prodloužení by v dnešní době znamenal penaltový rozstřel, ale tehdy ve finálovém zápase nemohl být (něco jako dnes, když se hraje v naší hokejové extralize poslední rozhodující zápas v play off (stav série 3:3), tak po prodloužení nejsou nájezdy, ale další prodloužení, dokud se nerozhodne). Zápas se proto opakoval o 2 dny znovu a v něm
Bayern Mnichov vyhrál přesvědčivě 4:0.
O nejdelší sérii držení titulu se zasloužil Real Madrid, který titul držel 5 let po sobě. Pod třemi různými trenéry vyhrál prvních 5 ročníků v řadě - 1956-1960. O druhé místo se v této disciplíně podělil
Ajax Amsterdam 1971-1973 a
Bayern Mnichov 1974-1976. Titul dokázala jednou obhájit jen pětice týmů:
Benfica Lisabon 1961-1962,
Inter Milán 1964-1965,
Liverpool 1977-1978,
Nottigham Forest 1979-1980 a poslední obhájce
AC Milán 1989-1990. V letošní sezóně se obhajoby také nedočkáme, protože poslední vítěz
Chelsea z Ligy Mistrů vypadl.
Pokud se na dobu držení titulu podíváme z hlediska států, tak nejdéle této soutěži panovala Anglie 1977-1982, následována
Španělskem 1956-1960,
Nizozemím 1970-1973 a
Německem 1974-1976. Další země, která dokázala držet titul alespoň 2 roky po sobě, byla
Itálie, té se povedlo hned dvakrát: 1963-1965 a 1989-1990. Nakonec tu máme
Portugalsko 1961-1962.
A který klub patří historisticky mezi ty nejlepší? To nám prozradí následující tabulka!
Název týmu | Počet účastí ve finále | Počet získaných titulů |
![]() |
12 | 9 |
![]() |
11 | 7 |
![]() |
7 | 5 |
![]() |
9 | 4 |
![]() |
7 | 4 |
![]() |
6 | 4 |
![]() |
5 | 3 |
![]() |
5 | 3 |
![]() |
7 | 2 |
![]() |
7 | 2 |
Následující týmy se do finále probojovali dvakrát:
Obě účasti zužitkovali k zisku titulu: Nottingham Forest a
Porto
Po jednom neúspěchu a titulu si připsali: Chelsea,
Celtic Glasgow,
Hamburger,
Steaua Bucuresti,
Olympique de Marseille
Dvakrát neuspěli: Stade de Reims,
Valencia
Do finále se pouze jedinkrát probojovali:
Vyhráli: Feyenoord Rotterdam,
PSV Eidhoven,
Borussia Dortmund,
Aston Villa,
Crvena Zvezda
Neuspěli: Fiorentina,
Eintracht Frankfurt,
Partizan Bělehrad,
Panathinaikos,
Atlético Madrid,
Leeds United,
Saint-Étienne,
Borussia Monchengladbach,
Club Brugge,
Malmo FF,
AS Řím,
UC Sampdoria,
Bayer Leverkusen,
Monaco,
Arsenal
Mezi historicky největší finálové "smolaře" patří s 5 neúspěchy: Juventus Turín,
Benfica Lisabon,
Bayern Mnichov
A jak jsou na tom s počtem účastí a tituly jednotlivé země?
Název země | Počet účastí ve finále | Počet získaných titulů |
![]() |
22 | 13 |
![]() |
19 | 12 |
![]() |
26 | 12 |
![]() |
8 | 6 |
![]() |
15 | 6 |
![]() |
9 | 4 |
![]() |
2 | 1 |
![]() |
2 | 1 |
![]() |
2 | 1 |
![]() |
6 | 1 |
![]() |
1 | 0 |
![]() |
1 | 0 |
![]() |
1 | 0 |
Z 57 odehraných ročníků Ligy mistrů pouze 2x nastala situace, kdy se ve finále střetly 2 kluby ze stejné země. Čistě španělské finále se sehrálo v sezóně 1999/2000, kdy zvítězil Real Madrid 3:0 nad
Valencií. Ryze anglické finále se odehrálo v sezóně 2007/2008, mnozí z nás si ho určitě pamatují, tenkrát vyhrál
Manchester United s
Chelsea po napínavém penaltovém rozstřel 6:5.
Liga mistrů přinášela a stále přináší množství emocí, vzrušení a napínavých soubojů. Avšak historie LM pamatuje pár tragédií. Mezi nejznámější patří pád letadla Manchesteru United z 6.února 1958 při návratu ze čtvrtfinále, při kterém zahynulo 8 hráčů, 8 novinářů a 7 dalších lidí. Černým písmem se zapsalo finále z roku 1985, které se hrálo v Bruselu mezi
Juventusem Turín a
Liverpoolem. Důsledkem několika faktorům - špatný stav stadionu, nepřipravenost organizátora apod. - došlo k pádu zdi mezi sektory, v jehož troskách nalezlo smrt 39 fanoušků a kolem 400 jich bylo zraněno. Spouštěčem byli fanoušci Liverpoolu, kteří mnozí v podnapilém stavu zaútočili na sektor fandů Juventusu. Ti začali prchat ke zmiňované zdi. Zápas se přesto odehrál. Následkem této tragédie bylo zavedení hodnocení stadiónů, aby k podobné situaci nedošlo znova. Dalších 5 let nesměl žádný anglický klub zasáhnout do soutěží UEFA.
Nezbývá než doufat, že se nic podobného nebude opakovat a že nám Liga mistrů bude přinášet jen radost.
Sdílej na Facebooku Sdílej na Twitteri Sdílej na MySpace